Moje rýmečka mi zabránila v tom vyrazit na nějaký výlet. Respektive tak – nechtěl jsem, aby mě jeden výlet stál pořádnou rýmu, ve kterou by to mohlo propuknout. Tak jsem se rozhodl udělat všechny ty správné „dospělácké věci“ – jako si uklidit, vyprat a tak podobně.
Tak jsem si tedy uklidil. Pokoj je naštěstí malý a zatím tu nemám hromadu krámů, tak mi to nezabralo mnoho času. To byste nevěřili, kolik tam bylo prachu (abych zněl jako správný dospělý a zodpovědný člověk). Potom jsem se chystal prát. Vyrazil jsem tedy do obchodu a postavil se před regál s pracími prostředky. Spousta přeškrtnutých písmenek, velmi málo známých značek. Úkol je jasný – sehnat něco univerzálního na bavlnu a pak něco vhodného na vlnu. Hlavně nezapomenout – aviváž je pro vlnu smrt. Sahám do regálu po hezky vypadající krabici ve slevě. Voní hezky a je na ní jásající nápis „extra tøymykner„. Sahám po slovníku a zjišťuji, že tøymykner je aviváž. Tak nic. Zavírám oči a sahám po náhodné krabici. Složení „bla, bla, bla, tøymykner, bla, bla“. Tak nic. Po 15 minutách snah beru Persil na bavlnu a levný vlasový šampón na vlnu – když to nezničí mé vlasy, nezničí to ani vlnu!
Poté jdu zjistit, kde je zde prádelna a jak se dobíjí peníze na čip. Dostal jsem krásný papír, na kterém mi bylo přiděleno automatické uživatelské jméno: „AAQAAAEAAAAAADFYDEAB“ — ano, toto je uživatelské jméno. Přidělené heslo má 4 znaky. Nevadí, v systému jde oboje změnit. Díkybohu. Tuto změnu ale musí člověk udělat pro každou dostupnou prádelnu.
Když vynáším odpadky, stojí na ulici nešťastně vypadající kluk se 2 IKEA taškami. Má na obličeji smutný výraz a tma v kombinaci s hustým sněžením vytváří filmovou depresivní atmosféru. Po chvíli na mě začal mluvit velmi rychle norsky. Tak jsem velmi rychle zastavil, že se omlouvám, že norsky neumím. Pouze anglicky. Na 5 sekund se odmlčel a pak se mě anglicky zeptal, jestli nevím, kde je tu prádelna. Odpověděl jsem mu, že jsem by to mělo být v jedné z těch velkých budov a že jestli počká 5 minut, skočím si nahoru pro své prádlo a půjdu prát s ním. Cestou se dozvídám, že se jmenuje [ulle], což se hádám píše Olle. Když jsem mu řekl, že jsem z Česka, tak reagoval velmi pozitivně a překvapivě – byl to první člověk tady (včetně Němců, Poláků, Rakušáků – Slováky nepočítám), který někdy slyšel o Brně! Všichni tak maximálně slyšeli o Praze. Důvod je prostý – ma kamaráda, který se před 10 lety přestěhoval z Brna do Osla.
Při vchodu zjišťuje, že mu nefunguje kartička na praní. Od 1. ledna tu totiž spustili novou prádelnu na nové čipy a on o tom nevěděl. Proto také hledal prádelnu – tu starou zrušili. Trochu mě vyděsil rezervační systém – je v Norštině, má divné GUI a nikde možnost přepnout do angličtiny. Naštěstí s sebou mám Nora! Ok, nebyla to taková výhra. Ani znalost jazyka mu nepomohla k tomu, aby úspěšně zarezervoval pračku. Oslovuji tedy náhodou holku, očividně cizinku, jestli by nám nepomohla. Ta nám všechno ukazuje a my si oddechujeme. Mimo jiné se dozvídám, že prášek pračky dávkují automaticky sami a já tedy strávil 20 minut v obchodě zbytečně. A zůstal mi prací prášek za 150 Kč. Co s ním? To se uvidí.
Při příchodu k pračce jsem pobaven – první krok: vyberte jazyk. A co je jako první volba? Čeština!
Pak už to byla hračka. Jen jsem se domluvil Ollem, že mu za 30 minut přijdu otevřít, aby si mohl vyzvednout prádlo. Když jsem tam přišel, tak mi donesl buchtu, kterou právě upekla jeho přítelkyně – plněnou čokoládou. Byla dobrá. Hezká to idylka – sníh, vůně čerstvě vypraného prádla a teplá buchta!
Tak nějak si říkám, že ten padající sníh za oknem ve mě vyvolává grafomanii, když vidím, kolik toho napíšu o tak banální věci…
PS: Pár dalších postřehů: Začínají mě vytáčet místní zámky. Na to, že se klíč vkládá naopak, jsem si zvykl. Ale na to, že otočením klíče se nedá otevřít západka u dveří a je třeba ještě navíc chytat za kliku, si nikdy asi nezvyknu.
Categories: Uncategorized
Napsat komentář